Potřebujete poradit?

Petra Vitinová

Po - Pá:
9:00 - 17:30

Tel: 777 779 226

E-mail: info@euagency.cz

Struktura sociologie

Sociologie obecná  poskytuje obecný teoretický základ, stanoví předmět zkoumání,  a poskytuje vysvětlení zákl. pojmů. Zabývá se metodami zkoumání, problematikou člověka a přírody, člověka a prostředí, problémem skupin, tříd apod.

Sociologie speciální neboli aplikovaná. Je to sociologie zabývající se národy, etnickými skupinami, mládeží, inteligence, rodiny, státu apod.

 

V dějinách sociologie lze vidět střídání tzv. dominantních paradigmat, tzn. způsob, jak je chápána podstata společnosti, co se pokládá za hlavní téma sociologie a jakým způsobem se metodicky přistupuje ke zkoumání společenských jevů.

Základní dvě paradigmata:

  • objektivistické – je společnost souhrnem „daností“, jimiž je chování a jednání lidí předurčeno (determinováno), podmíněno a omezeno (limitováno)
  • interpretativní – je člověk situován do společenských vztahů, ale uvádí všechny tyto danosti život tím, že je rozmanitým způsobem interpretuje a podle toho potom jedná

 

Disciplíny sociologie

  • soc. sociálního rozvrstvení (stratifikace) př. problémy rovnosti
  • soc. práce a průmyslu: př. ztráty zaměstnání, stávky, odbory
  • národ. menšin: vztahy menšin
  • soc. lidských sídel: vztahy, kde lidé žijí
  • deviace: př. příčiny kriminality
  • soc. volného času: př. soc. sportu; soc. kultury
  • soc. věkových skupin
  • soc. pohlaví: př. uplatnění žen
  • soc. veřejného mínění: př. soc. reklamy
  • soc. politiky: podobné politologii; zájem o vztahy
  • soc. náboženství: př. sekty; vztahy mezi církvemi
  • soc. rodiny a vzdělání
  • soc. masových médií a masové komunikace
  • soc. rasových a etnických skupin
  • soc. ekonomického chování

 

Sociologie souvisí i s jinými vědami např.:

  • filozofií – každý směr navazuje na nějakou filozofii (marxismus, pozitivismus, pragmatismus…)
  • historií – každá instituce se vyvíjí
  • ekonomií – hospodářský život je podstatnou složkou sociálního života
  • antropologií – např. sociální a kulturní antropologie (studium malých společenství)
  • politologií – např. volební chování
  • ekologií – ekologický problém je také problémem sociálním

 

Metody sociologického výzkumu:

Mohou být buď kvalitativní nebo kvantitativní a  kombinace metod přináší větší objektivnost.

Kvalitativní

  • pozorování – týká se vnějších jevů, je nejčastější, může být přímé nebo zprostředkované

a) přímé (sám pozorovatel se účastní)

b) zprostředkované (kamera, atd.) – výhodou je záznam, dlouhodobost, opakovanost, podrobnější analýza

  • introspekce – sebepoznávání
  • experiment (pokus) – záměrně měníme podmínky, při kterých provádíme samotný experiment; experiment může potvrdit nebo vyvrátit nějakou hypotézu; důležitým faktorem je standardizace (stejné podmínky pro dané experimenty, prováděné na různých místech a v různém časovém odstupu)
  • rozhovor – základem rozhovoru jsou srozumitelné a promyšlené otázky; tato metoda je pomalá a náročná, vyžaduje důkladnou přípravu předem
  • dotazník – musí být jasný a srozumitelný pro všechny; dotazník je buď otevřený (vlastní odpovědi) nebo uzavřený – a ten může být dichotomický (2 řešení) a nebo polytomický (více možností)
  • anketa – měla by to být krátká, zajímavá a srozumitelná forma průzkumu; může být ústní a písemná

formulace otázky – závažná součást – na ní záleží objektivita (otázkou se dá snadno ovlivnit)

 

Ve společenských vědách je riskantní spoléhat pouze na jednu metodu výzkumu (princip komplementarity)

 

Kvantitativní

Jsou především metody statistického zpracování (předvolební průzkumy, atd.)