Potřebujete poradit?

Petra Vitinová

Po - Pá:
9:00 - 17:30

Tel: 777 779 226

E-mail: info@euagency.cz

Sociologie

Název “sociologie” vznikl spojením latinského slova “socius” (druh, společník) nebo “societas” (společnost) s řeckým výrazem “logos” (věda).  Sociologie je věda o lidské společnosti a o sociálních jevech.

Je to věda o společnosti jako systému. Snaží se odhalit zákonitosti, na jejichž základě se společnost vytvořila, a jimiž se řídí. Předmětem není člověk jako individuum, ale člověk pohybující se v různých sociálních skupinách, kde se spojuje s jinými lidmi. Sociologie nám pomáhá v orientaci v daném sociálním prostředí.

 

Nejznámější vymezení předmětu sociologie pochází od francouzského sociologa Émila Durkheima a německého sociologa Maxe Webera.

Durkheim definoval sociologii jako vědu o sociálních faktech, které jsou vymezena dvěma podmínkami:

-          jsou vůči člověku vnější

-          působí na člověka nátlakem

Sociální fakta jsou reálné skutečnosti nezávislé na lidském vědomí (psychice člověka), které toto vědomí formují, a tak ovlivňují náš každodenní život.

Dukheimovo vymezení předmětu sociologie se nazývá sociologický realismus.

 

Weber definoval sociologii jako vědu o sociálním jednání, které je definováno dvěma podmínkami:

-          je to smysluplné jednání, obvykle zaměřené na určitý cíl

-          je orientované na druhé lidi

Sociální jednání je tudíž spjato s aktivitami lidí, kteří svým každodenním jednáním, jemuž subjektivně přiřazují smysl a v němž berou ohled na druhé lidi, vytvářejí den po dni společnost. Sociologie se má podle Webera zabývat pouze takovým jednáním, kterému lidé přisuzují smysl a jež dělají s ohledem na druhé lidi. Toto vymezení předmětu sociologie se nazývá sociologický nominalismus.

 

Předmět sociologie dnes tvoří dva typy problémů:

Sociální problém je to, co určitá společnost za problém považuje, znamená to, že něco ve společnosti nefunguje tak, jak by mělo. Sociální znamená, že se problém netýká pouze jednoho nebo několika lidí, ale že postihuje více lidí nebo celou společnost

Sociologický problém se týká sociologie jako vědy; nejedná se o problém společnosti, že něco nefunguje přiměřeným způsobem, ale o problém, proč něco funguje právě určitým způsobem, a jaké vnitřní a vnější vztahy ve společnosti to způsobuje. Např. Proč lidé dodržují pravidla a normy, proč se každodenně chovají stejným způsobem a vykonávají stejné činnosti – jak tedy funguje celý systém.

 

Sociologie vznikla v 19. století a jejím hlavním zakladatelem byl August Comte, který považoval sociologii za vrchol věd a dělil ji na:

1. statiku – zkoumá společenský řád, pojednává o sociálních činitelích, jako jsou mravy, ideje a instituce.

2. dynamiku – zkoumá společenský     vývoj, který rozděluje do tří etap:    teologická – obd. velkých náboženství -  metafyzická – obd. rozpadu náboženství a feudálního systému nebo  pozitivní – budoucí, může to být jen lepší.

 

První vývojové období sociologie je od 40. let 19. století až do 20. let 20. století  = období velkých teoretických systémů. Vznikaly teorie, které chtěly vysvětlit společenský život z přírodních podmínek (geografický determinismus, geopolitická teorie). Hlavními představiteli jsou:

 

 Karl Marx (1818 – 1883) vytvořil teorii ekonomické determinace společenského života, analýzou raného kapitalismu ( pojem alience = odcizení) a teorii třídního boje, který vyústí v beztřídní společnost.

 

 Émile Durkheim  (1858 – 1917) byl franc. sociolog a filozof.Pokusil se vysvětlit sociální jevy z nich samých, tj. bez pomoci psychologických nebo naopak biologických činitelů. Vytvořil teorii dělby práce a poukázal tak na některé podstatné procesy probíhající v moderním industriální společnosti.

 

Max Weber   (1864 – 1920) byl německý sociolog. Položil základy moderního sociologického uvažování v politice a pokusil se vyložit vznik kapitalismu z principů protestantské etiky

 

Vilfredo Pareto (1848 – 1923) je zakladatelem teorie elit, ty existují ve všech oblastech společenského života. Základem pro zařazení do elity je statisticky zjistitelný úspěch, nejúspěšnější jedinci v každém oboru tvoří elitu

 

Georg Simmel (1858 – 1918) popsal vývojové tendence, které charakterizují i dnešní společnost (např. role peněz, městský způsob života atd.)

 

Herbert Spencer (1820 – 1903) měl schopnost systematizace poznatků z různých vědních oborů (ovládal matematiku, fyziku, řadu technických oborů, geologii, ale i jazykovědu). Na tomto základě zamýšlel vytvořit jednotný vědecký názor na svět. Podle něho podléhají i sociální jevy zákonu evoluce. Cílem společenského vývoje je postupná diferenciace společnosti, jejímž prostřednictvím mají jednotlivci nabýt úplné svobody ve svém jednání. Společnost chápal jako organismus, který se vyvíjí stejnosměrným, pravidelně vzrůstajícím pohybem od jednotlivých forem k složitým.

 

Druhé vývojové období je od 20.let 20. století a sociologie se rozvíjí především v USA. Poprvé jsou zrealizovány velké sociologické výzkumy, studium sociálněpatologických jevů např. trestná činnost, prostituce, alkoholismus, nezaměstnanost atd. později i normální jevy např. prostorové rozmístění obyvatelstva ve městech utváření rasových vztahů a předsudků.

Sociologie přechází od makrosociálních problémů (společnost jako celek) k problémům nižší úrovně jako např. problémy sociálních institucí (ekonomických, politických, rodiny…), sociálních organizací a problémy mikrostrukturální = vzájemné vztahy a interakce mezi lidmi v malých skupinách.

 

Třetí vývojové období je během 50. – 60. let. Kdyvznikají strukturálně funkcionalistické koncepce – zabývá se problémem jak se ve společnosti udržuje řád (Comte) a teorie konfliktualistické – zabývají se příčinou a směrem vývoje (Marx).

 

V 60. – 70. letech jsou pokusy budovat sociologii nikoliv systémově, tj. od celku postupně přecházet k jedinci, ale naopak od konkrétních lidí a jejich vzájemných vztahů přecházet k větším sociálním celkům. Ústředním tématem se otázka, jak konkrétní lidé vnímají sociální svět a jak jej interpretují.

 

Současná sociologie se zabývá opět problémy každodenního života, vztahu člověka a přírody. Sociologové zjišťují např. požadavky spotřebitelů, podílejí se na vnitřních problémech podniků, poskytují služby politikům, řeší výstavby (rozložení sítě škol)

 

Čeští sociologové:

T.G.Masaryk(1850-1937) zakladatel české sociologie, proslul spisem o sebevraždě. Působil i na pražské univerzitě, zabýval se sociální otázkou, českou a ruskou problematikou.

E.Beneš (1884-1948) byl pokračovatel Masaryka, věnoval se sociologii politiky

Dalšími českými sociology z meziválečné doby jsou např.  I.A.Bláha (funkcionalismus), J.L.Fischer (strukturalismus), J.Král (pozitivismus), E.Chalupný (systematická sociologie).

Česká sociologie se za druhé světové války dostala do potíží, po roce 1948 ji čekala likvidace, k obnovení došlo až v 60. letech (objevily se překlady některých světových děl sociologie, první domácí monografie a empirické výzkumy (volný čas, sociologie podniku,…)), po roce 1969 byl rozvoj znovu výrazně omezen, teprve po revoluci se sociologie otevřela všem myšlenkovým proudům.