Potřebujete poradit?

Petra Vitinová

Po - Pá:
9:00 - 17:30

Tel: 777 779 226

E-mail: info@euagency.cz

Řecká filozofie

Řeckou filosofii můžeme rozdělit na tři období:

  • Předsókratovská filozofie
  • Vrcholné období
  • Filozofie po Aristotelovi

 

Předsókratovská filizofie

  • Mílétští přírodní filozofové
  • Pythagorejci
  • Eleaté
  • Přírodní filosofie 5.století

 

  • Mílétští přírodní filosofové

                THALÉS

Thalés je první Řek, který si osvojil orientální vědění v oboru matematiky a astronomie a samostatně je rozpracoval. Není od něj ovšem znám žádný filosofický spis. Základní myšlenka jeho filosofie : voda je pralátkou, z níž všechno vzešlo.

 

  • Pythagorejci

                PÝTHAGORÁS

V číslech vidí pýthagorejská nauka vlastní tajemství a stavební prvky světa. Každé z čísel od 1 do 10 má zvláštní moc a význam. Pýthagorás (na rozdíl od Míléťanů) nehledá tajemství světa v nějaké pralátce, ale v prazákonu a to v neměnných vztazích mezi jednotlivými součástmi našeho světa. Podle Pýthagora je celý vesmír vymezen číselnými poměry. Typický je tzv. finitismus, což znamená, že věci jsou pevně vymezeny (infinitismus-bůh je nekonečné absolutno, zahrnuje všechny věci. Bůh je ve všech věcech a každá věc v sobě obsahuje nekonečného Boha)

Pýtharorás založil uzavřený spolek, kde stoupenci musely přijímat slib mlčenlivosti, že budou žít skromně, že neusmrtí zvíře a že budou každý večer zpytovat svědomí. Do spolku byly přijímány i ženy, které byly ve starověku uznávány jako nejvyšší typ ženství, byly vzdělány v literatuře, filosofii i domácích dovednostech. Členové museli absolvovat pětileté studium.

            Od Pýthagora se nedochovala ani řádka.

  

  • Eleaté

Parmenidés

který se narodil kolem roku 540 př.n.l. v Eleji byl ve starověku jedním z nejuznávanějších filosofů vůbec.

Pravého vědění se dosahuje čistým rozumovým poznáním.

Je zakladatelem ontologie, první se zabýval pojmem bytí. Podle Parmenidése existuje jen jediné jsoucno a je ho plno (je všude, není nejsoucno), bytí je a nebytí není. Svět, který registrujeme našimi smysly není.

 

 

  • Přírodní filosofie 5.století

HÉRAKLEITOS

Své myšlenky sepsal do spisu „O přírodě“

Hérakleitos předpokládá jeden prazáklad, ale na rozdíl od Míléťanů to není voda, ale oheň. Pravděpodobně nemyslí oheň doslova, ale v obecnějším a přeneseném významu, spíše jako pra-energii.

Podle Hérakleitose se vše co existuje odehrává v protikladech. Každá věc potřebuje ke svému bytí svůj protiklad (den-noc, muž-žena, válka-mír…)

Zavedl do filosofie pojem LOGOS, což znamená řád, rozum, princip.

 

DÉMOKRITOS

Je řazen mezi atomisty, kteří zavedli pojem prázdna a podle jejich nauky existují pouze atomy (nespočetná nepatrná tělíska, která pro jejich velikost nevnímáme), pohybující se v prázdnu (atomy jsou a shluky atomů, které se pohybují v prázdnu, nejsou. Jsou jen přechodnými seskupeními.)

 

 

Vrcholné období řecké filozofie

Páté a šesté století je považováno za vrchol filosofického myšlení.

  • Sofisté
  • Sókratés
  • Platón
  • Aristoteles

 

  • Sofisté

Sofisté byli profesionální učitelé moudrosti řecké slovo „sofistai“ znamená učitelé moudrosti). Sofisté putovali jako pouliční učitelé od města k městu a učili třem základním dovednostem: mluvit, myslet, jednat. Tito myslitelé položili základy řečnictví (neboť před shromážděním lidu a před soudním dvorem měl výhodu ten, kdo uměl svou věc hájit lepšími argumenty a nejvhodnější formou).

Nebyli tedy filosofy v pravém slova smyslu, ale spíše praktici, kteří nepřikládali velký důraz teoretickému poznání. Většina sofistů si osvojila názor, že objektivní poznání není možné. Neexistuje žádná objektivní míra, která by umožnila rozhodnout, kdo má v určité otázce pravdu, jde jen o to, komu bude za pravdu dáno  ( kdo umí své názory lépe prosadit).

V mravní otázce se také rozšířila skepse a prvořadý byl úspěch, takže řečnictví se v rukou sofistů stává prostředkem přemlouvání nebo přesvědčování. Neuznávali žádné objektivní, všeobecně závazné právo, ale jen právo silnějšího.

Sofisté nikdy nevytvořili souvislou školu, ale žili a vyučovali jako jednotlivci.

Hlavní význam sofistiky pro dějiny filosofie: sofisté poprvé v řecké filosofii odvrátili pohled od přírody a zaměřili jej na člověka. Učili poprvé předmětem myšlení samo myšlení a začali s kritikou jeho podmínek, možností a hranic. I etická měřítka podrobili rozumovému zkoumání.

 

  • Sókratés

Sókratés se narodil kolem roku 470 př.n.l. Vyučoval bezplatně a vyučování tvořil pouze rozhovor, hra otázek a odpovědí. Sókratés se neobracel jen na své žáky, ale rád oslovoval i kolemjdoucí. Začínal vždy jednoduchými otázkami, které stále prohluboval a nepolevil, dokud nepřivedl rozhovor k obecným filosofickým otázkám jako: co je zdatnost? Jak se dobereme pravdy? Která ústava je nejlepší? Přitom svého partnera zaháněl stále více do úzkých tak dlouho, dokud vyčerpán nepřiznal své nevědění-což byl výsledek, kterého chtěl Sókratés dosáhnout. Jeho metoda, kterou ve výuce používal je obráceným přístupem, tedy ne že se žák ptá a učitel odpovídá, ale Sokrates byl tím, kdo se ptá. Řekl: „vím,že nic nevím“

Vyšel ze sofistů, ale sám sebe za sofistu nepovažoval, nepovažoval se ani za moudrého.

Byl zastáncem spíše aristokratické ústavy Sparty než demokratické athénské ústavy ( v Athénách žila většina lidí jako bezprávní občané, proto se demokracie týkala jen malé skupiny občanů). Po krátkodobém svržení demokratického řádu (po prohře v peloponéské válce) a jeho znovu nastolení byl Sókratés odsouzen k trestu smrti za bezbožnost a byl nucen vypít pohár jedu (tehdy obvyklí způsob popravování). Odmítl prosit o milost, odmítl utéct a žít v exilu.

Sókratés nezanechal nic v písemné podobě, vše se dovídáme od jeho následovníků. Podle Sókrata o tom, co je mravné rozhoduje člověk sám, ne vnější autorita (např. obec-polis).

Cítil, že v sobě máme vnitřní hlas, který nás vede a zadrží nás před nesprávným jednáním. Nazýval ho „diamonion“, svědomí. Proto hovoříme v této souvislosti o učení o diakonii.

Cílem morálky je dosažení blaženosti (štěstí), schopnost být šťastným nespočívá v získávání majetku, ale v duchovních hodnotách (rozumu)

  

  • Platón

Narodil se roku 427 př.n.l. v jedné z předních athénských rodin. Ve 20 letech se setkal se Sókratem, který ho navždy ovlivnil. Platón byl nejvýznamnější Sókratův žák (8 let byl jeho žákem). Po otřesné smrti svého učitele opouští svou vlast a putuje po světě, kde se setkává s pythagorejskou školou a kde získal rozhodující podněty pro své pozdější myšlení. V roce 387 př.n.l. otevřel ve své zahradě v Athénách školu, která ještě celá staletí po jeho smrti existovala jako „platónská Akademie“. Heslo nad vchodem: „nevstupuj, kdo neznáš geometrii“ (geometrie-znalost míry). Ve škole bezplatně vyučoval okruh svých žáků.

Platón (na rozdíl od Sókrata, který vyučoval pouze formou řeči s občany) zanechal řadu spisů, i když je zřejmé, že těžiště jeho učení bylo v ústním výkladu.

Platónova díla mají vesměs formu dialogu (rozhovoru), pouze jedno dílo má formu řeči. V prvních dílech, hned po Sókratově smrti, vystupuje jeho učitel jako hlavní postava a také ve všech pozdější dílech vystupuje Sókratés jako vůdčí postava.

Nejrozsáhlejší dialog „Platónova ústava“

Centrálním učením je učení o ideách. Svět je rozdělen na svět pravý (ideje) a stínový, ve kterém žijí lidé.

Platónova teorie poznání: rozlišujeme poznání smyslové, které je nepodstatné a poznání rozumové, které považuje za skutečné poznání.

 

Platónovo pojetí duše, etiky a politiky:

Duše je nesmrtelná, netělesná a podílí se na světě idejí. Duše je spoutána tělem a má tři vrstvy: rozumová vrstva je nejvyšší, nesmrtelná a má sídlo v hlavě (moudrost). Vášnivá vrstva (vznětlivá) představuje naše city a má sídlo v hrudi (statečnost) a žádostivá (smyslová) vrstva je nejnižší, představuje naše pudy (umírněnost). Jednotlivým vrstvám odpovídají tři základní ctnosti-ideje: moudrost, statečnost, umírněnost. K základním ctnostem pak ještě přiřazujeme spravedlnost. Cílem ctnosti je překonávání toho nízkého v nás (překonávání smyslovosti) a přiklánění se k ideám (nejvyšší je idea dobra). Podle toho, která složka duše v člověku převládá se člověk orientuje na věci nízké nebo vyšší. Podle toho mají lidé ve společnosti získávat příslušné místo:

            Převládá:                                třída:

Rozumová složka                              vládcové

Vášnivá složka                                   strážci

Žádostivá složka                                výrobci