Potřebujete poradit?

Petra Vitinová

Po - Pá:
9:00 - 17:30

Tel: 777 779 226

E-mail: info@euagency.cz

Počátky literatury v Českých zemích

Slovanské osídlení probíhá od 5. století n. l. a počátky literární tvorby se odhadují od 9. století n. l..

Vývoj na našem území je ovlivněn situací v Evropě a šířením křesťanství.  Vznikly 2 kulturní a mocenské centera:

  • Řím- katolická jazykem liturgickým (bohoslužebným) a literárním jazykem je latina
  • Byzantská říše- pravoslavná, liturgickým a literárním jazykem je řečtina

Na našem území vzniká v 9. století Velkomoravská říše = původně malý stát na jižním břehu řeky Moravy = postupně se území rozšířilo na Slovensko, Slezsko, Rakousko a Polsko.

 

Křesťanství se šířilo přes Německo, a proto hrozilo velké nebezpečí pro Velkomoravskou říši, že chce Německo pod záminkou křesťanství získat toto území. Z toho důvodu chtěl kníže Rostislav posílit východní vliv (Byzantský). Požádal Byzantského císaře (Michala III. o vydání křesťanské mise.

Roku 863 n. l. přichází Konstantin (literárně a jazykově nadaný) a Metoděj (diplomat a organizátor).

Mise měla trojí úkol:

  • politický- šířit křesťanství, upevnit církevní organizaci a být oporou panovníka
  • kulturní- měli položit základy domácí literární tvorby.
  • náboženský – křesťanství v jazyce slovanském

 

Mise těchto věrozvěstů byla úspěšná a vychovali řadu žáků a pokračovatelů. Zavedli nový jazyk - Staroslověnštinu (umělý jazyk, vytvořený na základě nářečí ze Soluně), nejprve do bohoslužeb a poté do literatury a vytvořili písmo hlaholici. Vycházelo z malých písmen řecké abecedy, ale později prošla úpravou

Probíhá rozvoj literární tvorby, která není rozsáhlá a původní se nedochovala Proglas – první báseň, předmluva vytvořená Konstantinem, předmluva k překladu evangelia, zdůrazňuje nutnost vzdělanosti a šíření kultury, vzdělanosti a náboženství ve srozumitelném jazyce.

„Chci raději pět slov pověděti a svým rozumem je říci, aby i všichni bratři rozuměli než-li deset tisíc slov nesrozumitelných.“

Vznikají překlady z řečtiny do staroslověnštiny (Bible, ale asi ne celé; dále řecké zákony, které byly pozměněny).

 Po 3 letech odjíždí Konstantin a Metoděj do Říma k papeži, aby vysvětlili a obhájili Staroslověnské bohoslužby. Konstantin onemocněl a vstoupil do kláštera. Přijal řádové jméno Cyril a zpět na naše území se nevrátil. Metoděj se po komplikacích vrátil jako arcibiskup, kde také roku 885 zemřel.

 

Důkazem činnosti Konstantina a Metoděje i poměrů té doby na VM jsou tzv. Moravsko-panonské legendy

  • jazyk staroslovenština o K+M (legendy =  o životě svatých, to co má být čteno, doporučováno církví
  • Život Konstantinův – napsána Metodějem, vysokého uměleckého stylu
  • Život Metodějův – psali jeho žáci, vznikl až po jeho smrti, prostší a jednodušší styl
  • zcela typickými legendami nejsou, protože se zde neobjevují zázraky, mají charakter čistě biografický

Měli řadu žáků, kterým předávali své učení své učení – můžeme mluvit o první literární škole na našem území

R. 906 VM zaniká nájezdy Maďarů, žáci byli vyhnáni, šli do Přemyslovských Čech, Bulharska a Ruska.

Po založení biskupství v Praze r. 973 se Čechy orientují na západní liturgii a na latinu jako její jazyk. Proto staroslovenština ustupuje, avšak posloužila k napsání některých děl:

tzv. Svatováclavské legendyPrvní staroslověnská legenda o sv. Václavovi z 40. let

                                                                                                                                 10.stol.

                                                 Druhá legenda o sv. Václavovi 11.stol. – nepůvodní její předlohou byla Gumpoldova legenda (viz. dále)

- tyto legendy souvisely s kultem sv. Václava, razili se mince s jeho podobiznou, pojmenovávali se po něm kostely, vznikaly písně (Svatý Václave)

 

V 11. století byl založen Sázavský klášter- kde prvním opatem byl Prokop. Toto místo bylo posledním úročištěm staroslověnských učenců, kde pokračovaly ve své tvorbě, ovšem postupně zaniká. Koncem 11. století byli vyhnáni z kláštera a úplně zaniká staroslověnské bohoslužby.

 

Hospodine, pomiluj ny – 1. česká duchovní píseň, konec 10. stol., zpívala se při významných událostech a byla jí prokazována úcta; forma modlitby, prosba za mír a úrodu, jednoduchá forma 8 veršů bez rýmů a strofického členění, na závěr se objevuje Meleš – zkomolenina Kyrie eleison

 

Latinské legendy

 

Gumpoldova legenda

- německý biskup Gumpold, který se také zabýval životem a umučením sv. Václava

- měla vliv na Druhou legendu o sv. Václavovi a Kristiánovu legendu

 

Kristiánova legenda

- lat. název – Vita et passio sancti Venceslai sanctae Ludmilae avie eins (Život a utrpení sv. Václava a sv. Ludmily, jeho babičky)

- poslední léta 10. stol.

- vysoká umělecká úroveň

- Kristián – břevnovský mnich; nebo  bratr sv. Vojtěcha, kt. se stal biskupem v polském Hvězdně; nebo to znamená křesťan??

 

glosy –  pronikání češtiny, vpisy do latinských rukopisů, poznámky, překlady např. Svatořehořské, Vídeňské

 

Ostatní legendy

- kromě sv. Václava si autoři legend všímali i jiných světců

SvatoLudmilské legendyPrvní staroslověnská legenda o sv. Ludmile

SvatoVojtěšské legendy – sv. Vojtěch – 2. biskup pražský z rodu Slavníkovců

                                       Verše o utrpení sv. Vojtěcha

sv. Prokop – opat Sázavského kláštera, uvědomělý vlastenec

                    První staroslověnská legenda o sv. Prokopu – měla vliv na českou legendu

                     o sv.Prokopu ze 14. stol.

 

Písňová tvorba:

- součástí kultu sv. Václava byla 2. nejstarší duchovní píseň na našem území

Svatý Václave, vévodo České země

-          pochází z pol. 12. stol.

-          původně 3 sloky, v 15. stol. rozšířeny na 9 slok

-          postupně nabírala na důležitosti a stal se z ní hymnus

-          zpívala se při korunovaci Jiřího z Poděbrad, nechával si ji zpívat Jan Hus

-          je tam asonance

 

 

Kosmova Kronika

- 1. kronika na našem území

- napsána v latině = Chronika Boemorum = Kronika česká

Kosmas (asi 1045 – 1125)

–        vzdělaný člověk, stal se děkanem Svatovické kapituly (= soubor kněží při význačném arcibiskupském nebo biskupském kostele) (církevní hodnostář vedoucí děkanství; každé biskupství se dělí na děkanství z lat. deka = 10, většinou 10 farností)

–        navštívil Uhry, Německo, Itálii

–        ovlivněn antickými autory

–        žena Božetěcha

 čerpal:

1)      bájné vypravování starců – bájné pověsti

O příchodu kmene Čechů, O Krokovi a jeho dcerách, O Přemyslu Oráči O dívčí válce

2)      hodnověrné vypravování svědků – písemné prameny

3)      to, co si sám zažil

- záměrně zamlčuje zmínky o Staroslověnské vzdělanosti u nás jako věrný představitel latinské církve u nás

- vynikající vypravěč, kronika měla být zábavná, zábavnosti mnohokrát podřídil i historickou přesnost

- řada odboček od souvislého děje např. anekdoty, nebo mravní či filozofické úvahy

- psáno autorským plurálem (1.os. mn.č.)

- přímá řeč, přirovnání, nadsázka (hyperbola), používání velkých písmen, letopočty a názvy kmenů

 

Kosmovi pokračovatelé

- Kosmova kronika nalezla hodně pokračovatelů, ale žádný z nich se Kosmově dokonalosti nevyrovnal

Kronika neznámého kronikáře

-          říká se mu Kanovník vyšehradský

-          záznamy od 1126 – 1142

Kanovník Vincentius

-          1140 – 1167

Opat Jarloch

-          příběhy z konce 12. stol.

Zbraslavská Kronika

-          je z počátku 14. stol.

-          původně vznikala jako klášterní kronika z doby Václava III., ale pozdější opat Petr Žitavský ji rozšířil na kroniku celé země

 

Dvorská lyrika

- středověká milostná poezie

- vznikla na jihu Francie, kde se držely antické tradice proto si tato oblast udržela vysokou kulturní úroveň

- byla to poezie chudých rytířů, kteří chodili od hradu k hradu a přednášeli

- někdy byly doprovázené i zpěvem, doprovázel je potulný poutník – žakéř (loutna), sev. Francie – travéři, jih Francie – trubadúři, Německo-minnensängeři

- láska měla podobu služby, byl to projev poddanství, vždy nešťastná, protože žena už byla provdána

- trubadůři zpívali o krásné, duchaplné, urozené, moudré…ženě

- nikdy nevyjadřovala osobní požitek, jednalo se o lásku k ideálu a službu

 

Žánry dvorské lyriky:

1)      kanzóna

2)      pastorela – pastýřská píseň, vystupoval rytíř a pastýřka

3)      romance

4)      jitřní písně = alba – v 19. stol. Václav Hanka vymyslel nový název – Svítáníčka

                                      - loučení milenců až za svítání