Čeština přelomu 13. – 14. stol. stále více proniká do literatury.
Alexandreida – skladba neznámého autora, která vznikla na přelomu 13. a 14. stol.. Je to pokus o rytířský epos, vychází z latinských a německých předloh. Oslava Alexandra Velikého (ideál středověkého panovníka a křesťanského rytíře), prochází zeměmi a všude prokazuje své rytířské ctnosti. Dochovaly se fragmenty, pouze 1/3, psáno 8 slabičným veršem, varování před muži = zrádci pánovi cti, sám má jít příkladem každému vojákovi se má odvděčit.
Kronika Dalimilova – nejstarší česky psaná veršovaná kronika (přístupnost. obliba)
- autor neznámý, nižší šlechtic (název je omyl z 16. stol. v důsledku kronikáře Václava Hájka z Libočan
- dějiny jsou vylíčeny od potopy světa až do 1314 (nástup Jana Lucemburského na trůn)
- autor hodně čerpal z Kosmase
- velké vlastenectví
- velká oslava Přemyslovského rodu
- autor varuje Jana Lucemburského, že pokud nebude dobře vládnout českým zemím, bude vyhnán
Literatura za doby Karla IV.
Rozkvět českého státu (jádro světové říše, styky Prahy s kulturní Evropou), vznik pražského arcibiskupství 1344 a založení univerzity 1348. Stavitelské památky jsou ve slohu gotika.
literatura latinská:
Vita Carovi (Vlastní životopis Karlova života)
Majestas Karolina (Právnický sborník
- pomáhali mu při psaní kronikáři Přibík Pulkova z Radenína, Beneš Krabice z Veitmik
jinak převažovalo české písemnictví:
Při vyučování se používalo scholastické metody = hledání důkazu křesťanské víry, nezkoumali se rozumové příčiny (Tomáš Akvinský- největší myslitel té doby)
Studenti tvořili žákovskou poezii – vagantská, a používali tzv. Makaronský verš, každý druhý verš byl napsán v latině
legendy:
Vznikají veršované u prozaické, silně beletristický, zábavný žánr
Rozvoj dvou směrů:
- Výjimečnost, snaha o výlučnost, vyumělkovanost, použití symbolů, přirovnání
Legenda o sv. Kateřině – vypráví o lásce krásné a učené dívky z královského rodu ke Kristu, styl a jazyk jsou velmi složité.
- Snaha o současnost, zachycení života, o přístupnější styl a jazyk
Legenda o sv. Prokopu – o jeho životě, jako uvědomělého vlastence, projevuje se vztah k chudině
Postupně dochází k laicizaci (zesvětštění) literatury a této proces je patrný hlavně ve staročeském dramatu:
Matičkář – 14. stol.
- vyvíjelo se od konce 12. stol.
- zlomek velikonoční hry (latinský překlad)
- námět: 3 Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo
- obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků, nechce však útočit proti společenským poměrům, chce pouze pobavit společenstvo
- postavy: mastičkář Postrpalk (vzdělaný , zištný) a pomocník Rubín (lidový, výřečný – vychvaluje léky)
- jazyk je hovorový až vulgární
- marokanismy (střídání lat. a čes. veršů)
zábavná próza:
- rytířská epika např.Tristam a Isolda
- Trójanská kronika
- první tistěná kniha u nás; inkunábule = knihy, které byly vytištěny do r. 1500 asi 50
světská lyrika:
milostná píseň např. Dřevo se listem odievá, Závišova píseň – s přírodními motivy
sociální satiry:
- kritika ze stanoviska nižších vrstev
Píseň veselé chudiny – o bídě; vtip ironie, žákovská, vagantská poezie
Podkoní a žák – spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe
- ironie a trpkost
- autor se nepřiklání ani k jednomu
- přístupný jazyk a sloh
Hradecký rukopis
- autoři neznámí (i z měšťanstva)
- poprvé kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života
- 1. Desatero kázanie božie
- veršované kázání, útok na hříšníky; autor jim vyhrožuje formou přirovnání (osud trubců v úle)
- 2. Satiry o řemeslnících a konšelích
- autor kritizuje nepoctivost a okrádání, nedostatky v životě společnosti, nepoctivost konšelů
- 3. bajka O lišce a džbánu
- veršované exemplum (krátké vypravování s poučením)
- Liška chce aby se jí džbán dvořil.. chce se mu pomstít a chce ho utopit ve studni, nakonec se utopí sama
- zájmy vyšší šlechty hájil Smil Flaška z Pardubic – Nová rada – alegorická veršovaná skladba, zvířecí alegorie, král lev (Václav IV.) si pozve zvířata, aby mu poradila jak vládnout, radí podle své povahy nebo vlastnosti, které se jim přisuzují
odborná próza:
kronika Přibíka Pulkavy z Radenína
slovníky – mistr Klaret
právnické spisy – Ondřej z Dubé
filozofická próza:
Tkadleček – okolo roku 1400
- vrchol české umělecké prózy
- napsáno formou sporu z německé předlohy
- spor milého s neštěstím, které mu vzalo jeho milou (nevěra)
Literatura předhusitská a husitská
Konec 14.stol. – pol.15.stol.
Prohloubení rozporů ve společnosti, odpor proti náboženskému úpadku katolické církve → úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (reformu)
Rostoucí zájem o bibli (vzor pro mezilidské vztahy) → úplný překlad do češtiny
mizí:
- duchovní a rytířská epika (světec a rytíř) = vysoký styl
- středověké drama
- světská lyrika
v popředí:
- satira (kritika nedostatků)
- duchovní píseň (možnost účasti lidu; má funkci nejen modlitby, ale reaguje na otázky praktického života)
- traktát (učené pojednání, středověká náboženská úvaha)
- kronika
- kázání (působivost živého slova, funkce informační a agitační)
změna:
česká literatura = literatura psaná česky, určena Čechům
převládá prostá forma, srozumitelnost
vrcholí proces :
- počešťování literatury (čeština i v oblasti teologické a správní)
- demokratizace (literatura pro lidi)
- laicizace (zesvětštění, sepětí s dobovými problémy)
Předchůdci Husovi:
- většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti na podkladě náboženském(přijímání pod obojí, odpustky, bohatství
Matěj z Janova – učenec, latinské spisy
Konrád Waldhauser – kazatel německého patriciátu a univerzitních studentů (pozván Karlem IV.)
Jan Milíč z Kroměříže – český kazatel, nejradikálnější, zřekl se bohatství;největší vliv na chudinu
- centrum kazatelství – Betlémská kaple
Tomáš Štítný
- laik (bez teologického vzdělání), zchudlý šlechtic, zeman
- o náboženských otázkách píše česky (pro = lid)
- vliv Milíčův
- Dílo:
sborníky traktátů:
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (o dokonalém životě)
Řeči besední (o základech věrouky)
Řeči sváteční a nedělní (výklad částí evangelia)
usiloval o zharmonizování společnosti, o nápravu chyb
význam:
1. klasik české naučné prózy
zpřístupnil nejvyšší soudobou vzdělanost širšímu čtenářstvu
věcné, srozumitelné vyjadřování, dokonalý jazyk
Literatura období příprav husitského hnutí
Mistr Jan Hus (asi 1370 – 1415)
- Husinec u Prachatic
- vystudoval Pražskou univerzitu, po studiích byl vysvěcen na kněze, pak rektor univerzity
- kazatel v Kapli Betlémské, ve svých kázáních kritizoval církev, vycházel z názorů Johna Wicliffa (největší reformátor v Evropě)
- ovlivnil Václava IV.vydán Kutnohorský dekret (1409), omezující vliv cizinců na přežské univerzitě
- pro vystoupení proti odpustkům a krtiku církve (bohatství, rozmařilost, mravní zkaženost), pronásledován, dán do klatby, vypovězen z Prahy, kázal pak na Kozím Hrádku a na Karlovci
- na církevním koncilu (sněmu) v Kostnici – vězněn, jako kacíř 6. 7. 1415 upálen
Dílo:
latinsky
- pro učence
- O církvi (De ecclesia) popírá papežovo postavení, hlavou církve je Kristus a příslušníkem jen ten, kdo nemá hřích
- O pravopise českém (De orthografia bohemia) místo pravopisu spřežkového zavedl diakritický pravopis, nábudeníčko krátké a dlouhé
česky
- pro lid
- Výklad Viery, Desatera a Páteře - výklad tří modliteb (víry, desatera, otče náš), úvahy o mravním životě a kritika společnosti, otázky správného života
- Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve, jejího bohatství, zištnosti, prodávání odpustků; doklady ze současného života
- Postila – Výklad svatých čtení nedělních - výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu, obrací se k posluchačům, ukazuje na úpadek mravů
- Dcerka – o správném životě žen a dívek, jak správně vychovat křesťanskou dívku
- Listy z Kostnice – promluvy k čtenářovi (obdoba kázání)
Hus jako mluvčí lidu
- urychlil vyvrcholení odporu proti církvi
- odhaloval příčiny společenských nedostatků
Jan Želivský – kazatel a mluvčí pražské chudiny
Literatura v době husitských bojů
Rozvoj lidového zpěvu – husitské chorály (= jednoduchý sborový zpěv) v Jistebnickém kancionálu (zpěvníku), obsahuje všechny husitské písně, nalezen v Jistebnici u Tábora
- Ktož jsú boží bojovníci
- nejen píseň náboženská, ale i vojenská, bojová
- cíl: povznést sebevědomí, dodat odvahu, statečnost, požadovat kázeň, sjednotit k boji
- prosté výrazové prostředky, působivý nápěv
- Povstaň, povstaň, veliké město pražské
- píseň Prahy s výzvou k boji proti Zikmundovi
- Žižkův vojenský řád – zápis východočeského bratrstva, kázeňský řád s vysokými morálními požadavky, stejnými povinnostmi pro všechny a s tvrdými tresty; přijat na sněmu v Německém Brodě
Vavřinec z Březové
- Píseň o vítězství u Domažlic (historická báseň, dokument)
- Husitská kronika (próza latinsky)
Budyšínský rukopis
- soubor husitských skladeb
- autor neznámý (domněnka – Vavřinec z Březové )
- tři veršované polemikové skladby proti Zikmundovi (polemika – spor, vzájemné vyvrácení názorů protivníka)
- Žaloba Koruny české,
- Porok (domluva) Koruny české
- Hádání Prahy s Kutnou horou – psána formou sporu (Praha – krásná žena, K. hora - ošklivá)
Literatura doby polipanské
po porážce husitů u Lipan 1434
v popředí literární polemika
Petr Chelčický (1390 – 1460)
- zeman z jižních Čech (Chelčic), samouk, kritik společnosti
- osobně poznal Husa, znal dílo Tomáše Štítného
- obhajoval pasivitu („neodporovat zlu násilím“), pokoru, chudobu
- odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu
traktát O trojím lidu
- odsuzuje středověké dělení společnosti na tři stavy (poddané, šlechtu, církev)
traktát O boji duchovním
- odmítá jakoukoliv válku i spravedlivou, připouští pouze boj s ďáblem
Postila
- typický sborník kázání
Sieť viery pravé
- sieť= církev a víra
- ta má zachraňovat věřící, ale ničí jí hříšníci a kacíři a nejhorší jsou dvě ryby - císař a papež
- kritika církve, hromadění majetku, touha po spravedlivé společnosti, představa ideální církve
- na základě jeho myšlenek vznikla v roce 1457 Jednota bratrská
- původně sekta náboženských hloubavců, odmítali vzdělání (chtěli si být rovni) a vojenskou službu
- pronásledovaná jak katolíky i husity
- o posun v myšlení Jednoty bratrské se zasloužil až Jan Blahoslav (viz dále)