Poč. 14.stol. (v Itálii) – poč. 17.stol.
Název z francouzského la renaissance (= znovuzrození) z lat. humanus (= lidský) - středem zájmu je člověk, dochází k rozvoji přírodních věd.
Znovuzrození – antiky, návrat k antické kultuře jako vzoru
Toto období začíná v bohatých italských městech – námořní obchod, rychlý rozvoj, peníze byly krví renesance, rozvoj přírodních věd (Koperník, Galielo Galilei), vynález knihtisku 1450- Gutenberg – rychlejší předávání zkušeností a vědění. Rozvoj literatur v národních jazycích (místo latiny).
Humanismus = nová životní filozofie, ve středu zájmu již nestojí bůh, ale člověk, víra v jeho schopnosti, rozum, důraz na vzdělávání
Člověk si má užívat života na zemi, nečekat na posmrtný život
V architektuře: vodorovné pravoúhlé linie, jónské sloupy, podloubí kopule(Letohrádek Hvězda, Letohrádek Královny Anny v Belveder)
V malířství: návrat k přírodě objev perspektivy, zobrazováno lidské tělo (David- Michelang.)
- mnohostrannost umělců: např.
Michelangelo Buonarroti – sochař, stavitel, malíř, básník
Leonardo da Vinci – malíř (Mona Lisa, Poslední večeřepáně) vynálezce, konstruktér, teoretik umění
Hudba: vícehlas, prosazuje se instrumentální hudba
V popředí literatura nauková (životopisná, cestopisná, pedagogická) lyrika(city člověka), alegorie
Nepatrné známky humanismu a renesance pronikají do našich zemí za vlády Karla IV. udržoval styky s renesanční Itálií, dopisoval si s Francesco Petrarcem, ten přijal Karlovo pozvání a navštívil Čechy, velice obdivoval krásu českých žen. Na úplné proniknutí renesance do české kultury nebyly ještě vytvořeny podmínky – kvůli husitství se tato epocha opozdila
Itálie
na přelomu 13. a14 st.
Dante Alighieri (1265 – 1321)
- pocházel z Florenci
- velice vzdělaný, vycházel z antické literatury, opovrhoval papežem, vlažný postoj k církvi → vyhnanství
Božská komedie
- duchovní epos
- má 3 části: Peklo, Očistec, Ráj
- pouť autora 3 záhrobními říšemi
- alegorie pouť člověka za spásou, poznáním, Bohem, světlem
- v lese jej obtěžují tři šelmy – Smyslnost, Pýcha a Lakomství
- jeho průvodcem se stane básník Vergilius ( symbol pozemského vědění) vyslaný zemřelou manželkou Beatrice (symbol nadpozemské dokonalosti)
- na prahu ráje jej opouští Vergilius, protože sem jako pohan nesmí vstoupit(v jeho době křesťanství nebylo)
- v ráji jej vítá milenka a končí to tím, že zažívá navždy blaženost
- 33 zpěvů, sloky mají 3 verše (terciny)
- střetává se středověké myšlení (posmrtný život), ale také renesanční nebo novověké (láska autora k Beatrici, vliv antiky)
Giovanni Boccaccio (1313 – 1375)
- zakladatel novodobé prózy
- soubor 100 novel Dekameron, zasazených do dějového rámce (rámcová próza)
- rámcové novely jsou propojeny hlavními postavami – 10 mladých lidí, kteří utekli z Florencie před morem a cestou si vyprávějí příběhy
- forma novela = kratší prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru; nezabírá dlouhý časový úsek, omezený počet postav
- renesanční znaky:
- témata – světská, láska, nevěra,chytrost a krása vítězí nad hloupostí a žárlivostí
- žena jako rovnocenný partner muže
- kritika soudobé společnosti (je úsměvná, ironická) měšťanstva, duchovenstva, jejich chamtivosti, hlouposti
Francesco Petrarca (1304 – 1374)
- pocházel z Florencie, kněz, ovšem z Florencie byl vypovězen, odešel do jižní Francie do Avignonu
- porušil celibát a zamiloval se; navštívil i Čechy
Sonety Lauře
- milostné verše věnované jedné ženě
- skutečný, konkrétní milostný prožitek (radost i zklamání, štěstí i bolest)
- forma: sonet (znělka) – lyrický žánr, má 14 veršů, pravidelný rým
- vliv na Kolára, Vrchlického, Machara, Nezvala
Francie
15. – 16. st.
Francois Violin (1431 – po r. 1461)
- 1. moderní evropský básník, lyrik
- tulák, často byl ve vězení pro rvačky a krádeže, dokonce byl odsouzen k trestu smrti, ten byl zmírněn → musel odejít do vyhnanství
- bohém, 1. prokletý básník – skupina autorů žijících na sklonku 19. stol. (neochoten smířit se se soudobou společností, vyjadřuje nejistoty přechodné doby)
- hlavní představitel hry Balada z hadrů (od Voskovce a Wericha)
Malý testament a Velký testament (závěť, odkaz)
- obraz vlastní bídy, kritika společnosti
- protikladnost vyjádření
ctnost x pohrdání
vtip x vážnost
radost x zoufalství
- forma: francouzská (villonská) balada – typické 4 sloky, v poslední se skrývá poslání (pointa), použití refrénu
- vliv na Vrchlického, Nezvala, Mahena, písně voskovce a Wericha
Francois Rabelais (1494 – 1553)
- původně mnich, který vystudoval a stal se lékařem
Gargantua a Pantagruel
- satirický román, epopej
- vyprávění o dvou obrech (otci a synovi) → groteskní nadsázka
- otec je představitelem středověkého myšlení, syn renesančního → dochází ke střetům názorů
- syn se vysmívá scholastické metodě, středověkým požitkům a prosazuje svobodomyslné názory
Španělsko
16. a17. st. – zlatý věk španělského písemnictví
Lope de Vega (1562 – 1635)
- psal dramata – asi 200
- stará rytířská dramata – dramata „plášťů a kordů“
Miguel de Cervantes y Saavedra (1547 – 1616)
- rytířský epos
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Macha
- 2 díly
- hlavní hrdina je chudý venkovský šlechtic, čtenář rytířských románů, snílek, směsný ale obdivuhodný svou obětavostí → touží obnovit slávu potulného středověkého rytířstva (napravovat křivdy, prokazovat odvahu, šlechetnost apod.) = přežitek (nemožné to prosadit)
- vydává se do světa, hledá dobrodružství, jede na koni Rasimanta, se sluhou Sancho Panza (realista)
- chtějí pomáhat lidem, dvořit se paním svého srdce, vymýšlí si paní svého srdce Dulcineu
- bojuje s větrnými mlýny v domnění, že jsou to obři, když prohlédne, že vše je nesmysl, umírá
- nejen satira na minulost ale i na nedostatky tehdejší společnosti
- vliv na Dyka, Vančuru
Anglie
Geoffrey Chancei
Canterbusrké povídky – veršované, měšťané si vypravují směrem na pouť z Londýna do Canterbury → rámcové novely
William Shakespeare (1564 – 1616)
- narodil ve Stratfordu nad Avonou
- velmi mladý se oženil, odešel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech, poté se stal spolumajitelem divadla
- na konci života se vrací do Stratfordu, kde také zemřel
- celkem napsal 37 her, na začátku své kariéry psal komedie, ve druhém období svého života proniká do jeho tvorby pesimismus, skepse; později smířlivé vyrovnání se životem
- čerpal ze životopisu slavných osobností, z povídek, kronik
I. období do roku 1600
- komedie: Zkrocení zlé ženy, Komedie plná omylů, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský
- tragédie: Romeo a Julie
- histor. hry: Richard III., Jindřich IV., Julius Caesar
II. období od 1600 – 1608
- komedie: Veselé paničky Windssorské, Večer tříkrálový
- tragédie: Makbeth, Král Lear, Othello, Hamlet
- historické hry: Antonius a Kleopatra
III. 1608 – 1612
- hra Zimní pohádka – měla být zmínka o Čechách
Bouře
Romeo a Julie
- o nešťastné lásce dvou mladých lidí (spor Monteků a Kapuletů)
- boj o právo člověka na život, lásku, samostatné určení osudu
- děj se odehrává ve Veroně – dva znepřátelené rody
- páter Lorenz, chůva, Mercucio – Romeo chce pomstít smrt přítele a vyzve Tybalta na souboj, kde ho zabije; musí odjet aby se vyhnul trestu, Julie má být mezitím oddána, prosí o pomoc pátera – ten jí dá napoj, po kterém vypadá jako mrtvá; Jakmile ji Romeo uvidí mrtvou vypije jed a julie se probouzí a probodne se jeho dýkou
shakespearové drama – znaky:
- neomezenost látky, času, místa, jedinečná fantazie, představivost
- obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávist apod.), mistr zobrazování lidských charakterů
- postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva..)
- příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná)
- komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
- jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy, komické postavy);lidový jazyk
- vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru (ale ve funkci úvod do situace), motivy řeckého bájesloví
- blankvers – nerýmovaný pětistopý jambický verš