Potřebujete poradit?

Petra Vitinová

Po - Pá:
9:00 - 17:30

Tel: 777 779 226

E-mail: info@euagency.cz

Humanismus a renesance

Poč. 14.stol. (v Itálii) – poč. 17.stol.

Název z francouzského la renaissance (= znovuzrození) z lat. humanus (= lidský) - středem zájmu je člověk, dochází k rozvoji přírodních věd.

Znovuzrození – antiky, návrat k antické kultuře jako vzoru

Toto období začíná v bohatých italských městech – námořní obchod, rychlý rozvoj, peníze byly krví renesance, rozvoj přírodních věd (Koperník, Galielo Galilei),  vynález knihtisku 1450- Gutenberg – rychlejší předávání zkušeností a vědění. Rozvoj literatur v národních jazycích (místo latiny).

Humanismus = nová životní filozofie, ve středu zájmu již nestojí bůh, ale člověk, víra v jeho schopnosti, rozum, důraz na vzdělávání

Člověk si má užívat života na zemi, nečekat na posmrtný život

V architektuře: vodorovné pravoúhlé linie, jónské sloupy, podloubí kopule(Letohrádek Hvězda, Letohrádek Královny Anny v Belveder)

V malířství: návrat k přírodě objev perspektivy, zobrazováno lidské tělo (David- Michelang.)

- mnohostrannost umělců: např.

Michelangelo Buonarroti – sochař, stavitel, malíř, básník

Leonardo da Vinci – malíř (Mona Lisa, Poslední večeřepáně) vynálezce, konstruktér, teoretik umění

Hudba: vícehlas, prosazuje se instrumentální hudba

 

V popředí literatura nauková (životopisná, cestopisná, pedagogická) lyrika(city člověka), alegorie

Nepatrné známky humanismu a renesance pronikají do našich zemí za vlády Karla IV. udržoval styky s renesanční Itálií, dopisoval si s Francesco Petrarcem, ten přijal Karlovo pozvání a navštívil Čechy, velice obdivoval krásu českých žen. Na úplné proniknutí renesance do české kultury nebyly ještě vytvořeny podmínky – kvůli husitství se tato epocha opozdila

 

Itálie

na přelomu 13. a14 st.

 

 Dante Alighieri (1265 – 1321)

- pocházel z Florenci

- velice vzdělaný, vycházel z antické literatury, opovrhoval papežem, vlažný postoj k církvi → vyhnanství

Božská komedie

-          duchovní epos

-          má 3 části: Peklo, Očistec, Ráj

-          pouť autora 3 záhrobními říšemi

-          alegorie pouť člověka za spásou, poznáním, Bohem, světlem

-          v lese jej obtěžují tři šelmy – Smyslnost, Pýcha a Lakomství

-          jeho průvodcem se stane básník Vergilius ( symbol pozemského vědění) vyslaný zemřelou manželkou Beatrice (symbol nadpozemské dokonalosti)

-          na prahu ráje jej opouští Vergilius, protože sem jako pohan nesmí vstoupit(v jeho době křesťanství nebylo)

-          v ráji jej vítá milenka a končí to tím, že zažívá navždy blaženost

-          33 zpěvů, sloky mají 3 verše (terciny)

-          střetává se středověké myšlení (posmrtný život), ale také renesanční nebo novověké (láska autora k Beatrici, vliv antiky)

 

Giovanni Boccaccio (1313 – 1375)

- zakladatel novodobé prózy

- soubor 100 novel Dekameron, zasazených do dějového rámce (rámcová próza)

-          rámcové novely jsou propojeny hlavními postavami – 10 mladých lidí, kteří utekli z Florencie před morem a cestou si vyprávějí příběhy

-          forma novela = kratší prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru; nezabírá dlouhý časový úsek, omezený počet postav

-          renesanční znaky:

  • témata – světská, láska, nevěra,chytrost a krása vítězí nad hloupostí a žárlivostí
  • žena jako rovnocenný partner muže
  • kritika soudobé společnosti (je úsměvná, ironická) měšťanstva, duchovenstva, jejich chamtivosti, hlouposti

 

Francesco Petrarca (1304 – 1374)

- pocházel z Florencie, kněz, ovšem z Florencie byl vypovězen, odešel do jižní Francie do Avignonu

- porušil celibát a zamiloval se; navštívil i Čechy

Sonety Lauře

-          milostné verše věnované jedné ženě

-          skutečný, konkrétní milostný prožitek (radost i zklamání, štěstí i bolest)

-          forma: sonet (znělka) – lyrický žánr, má 14 veršů, pravidelný rým

-          vliv na Kolára, Vrchlického, Machara, Nezvala

 

 

Francie

15. – 16. st.

 

Francois Violin (1431 – po r. 1461)

- 1. moderní evropský básník, lyrik

- tulák, často byl ve vězení pro rvačky a krádeže, dokonce byl odsouzen k trestu smrti, ten byl zmírněn → musel odejít do vyhnanství

- bohém, 1. prokletý básník – skupina  autorů žijících na sklonku 19. stol. (neochoten smířit se se soudobou společností, vyjadřuje nejistoty přechodné doby)

- hlavní představitel hry Balada z hadrů (od Voskovce a Wericha)

Malý testament a Velký testament (závěť, odkaz)

-          obraz vlastní bídy, kritika společnosti

-          protikladnost vyjádření

ctnost x pohrdání

   vtip x vážnost

radost x zoufalství

-          forma: francouzská (villonská) balada – typické  4 sloky, v poslední se skrývá poslání (pointa), použití refrénu

-          vliv na Vrchlického, Nezvala, Mahena, písně voskovce a Wericha

 

 

Francois Rabelais (1494 – 1553)

- původně mnich, který vystudoval a stal se lékařem

Gargantua a Pantagruel

-          satirický román, epopej

-          vyprávění o dvou obrech (otci a synovi) → groteskní nadsázka

-          otec je představitelem středověkého myšlení, syn renesančního → dochází ke střetům názorů

-          syn se vysmívá scholastické metodě, středověkým požitkům a prosazuje svobodomyslné názory

 

 

Španělsko

16. a17. st. – zlatý věk španělského písemnictví

 

Lope de Vega (1562 – 1635)

- psal dramata – asi 200

- stará rytířská dramata – dramata „plášťů a kordů“

 

Miguel de Cervantes y Saavedra (1547 – 1616)

- rytířský epos

Důmyslný rytíř Don Quijote de la Macha

-          2 díly

-          hlavní hrdina je chudý venkovský šlechtic, čtenář rytířských románů, snílek, směsný ale obdivuhodný svou obětavostí → touží obnovit slávu potulného středověkého rytířstva (napravovat křivdy, prokazovat odvahu, šlechetnost apod.) = přežitek (nemožné to prosadit)

-          vydává se do světa, hledá dobrodružství, jede na koni Rasimanta, se sluhou Sancho Panza (realista)

-          chtějí pomáhat lidem, dvořit se paním svého srdce, vymýšlí si paní svého srdce Dulcineu

-          bojuje s větrnými mlýny v domnění, že jsou to obři, když prohlédne, že vše je nesmysl, umírá

-          nejen satira na minulost ale i na nedostatky tehdejší společnosti

-          vliv na Dyka, Vančuru

 

 

Anglie

Geoffrey Chancei

  Canterbusrké povídky – veršované, měšťané si vypravují směrem na pouť  z Londýna do Canterbury → rámcové novely

 

William Shakespeare (1564 – 1616)

- narodil ve Stratfordu nad Avonou

- velmi mladý se oženil, odešel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech, poté se stal spolumajitelem divadla

- na konci života se vrací do Stratfordu, kde také zemřel

- celkem napsal 37 her, na začátku své kariéry psal komedie, ve druhém období svého života proniká do jeho tvorby pesimismus, skepse; později smířlivé vyrovnání se životem

- čerpal ze životopisu slavných osobností, z povídek, kronik

I. období do roku 1600

-          komedie: Zkrocení zlé ženy, Komedie plná omylů, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský

-          tragédie: Romeo a Julie

-          histor. hry: Richard III., Jindřich IV., Julius Caesar

II. období od 1600 – 1608

-          komedie: Veselé paničky Windssorské, Večer tříkrálový

-          tragédie: Makbeth, Král Lear, Othello, Hamlet

-          historické hry: Antonius a Kleopatra

III. 1608 – 1612

-          hra Zimní pohádka – měla být zmínka o Čechách

            Bouře

 

Romeo a Julie

-          o nešťastné lásce dvou mladých lidí (spor Monteků a Kapuletů)

-          boj o právo člověka na život, lásku, samostatné určení osudu

-          děj se odehrává ve Veroně – dva znepřátelené rody

-          páter Lorenz, chůva, Mercucio – Romeo chce pomstít smrt přítele a vyzve Tybalta na souboj, kde ho zabije; musí odjet aby se vyhnul trestu, Julie má být mezitím oddána, prosí o pomoc pátera – ten jí dá napoj, po kterém vypadá jako mrtvá; Jakmile ji Romeo uvidí mrtvou vypije jed a julie se probouzí a probodne se jeho dýkou

 

shakespearové drama – znaky:

  • neomezenost látky, času, místa, jedinečná fantazie, představivost
  • obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávist apod.), mistr zobrazování lidských charakterů
  • postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva..)
  • příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná)
  • komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
  • jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy, komické postavy);lidový jazyk
  • vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru (ale ve funkci úvod do situace), motivy řeckého bájesloví
  • blankvers – nerýmovaný pětistopý jambický verš