Potřebujete poradit?

Petra Vitinová

Po - Pá:
9:00 - 17:30

Tel: 777 779 226

E-mail: info@euagency.cz

Etika

Z řec. ethos nebo lat. mos - mrav, zvyk, obyčej = vědní disciplína zabývající se mravy, morálkou; zásadami chování, které uznává společnost

Během vývoje řeší etika problémy:

-       vztah mezi tím, co je a co má být individuálním a společenským zájmem

-       výběr mezi dobrem a zlem

morálka: vše, o čem člověk přemýšlí a co činí k uskutečňování dobra

 tvoří ji morální vztahy a morální normy , které jsou pro nás:

a)     měřítkem hodnot

b)    motivem jednání

 

Heteronomní morálka =  příkaz, který nám byl dán zvenčí  (heteros – jiné, nomos- zákon)

Autonomní morálka     =  příkaz, který jde zevnitř (autos- já, nomos- zákon)

 

Morální ideál: představa o ideálním stavu společnosti

Morální jednání: jednání na základě povinnosti, citu, rozumu a svědomí

Etiketa: souhrn společensky uznávaných norem, které se v různých společnostech liší. Uznává priority. (20. stol. –starší má přednost před mladším, žena před mužem, nadřízený před podřízeným, přednost populární osobnosti)

Mravnost zahrnuje mravní jednání, chování a zvyky (= objektivní stránka);  mravní vědomí, cítění a přesvědčení (subjektivní stránka);  mravní cíle, ideje, kodexy => Desatero  (teoretická stránka)

 

Etika:  

  • deskriptivní (popisná) - pouze popisuje mravní jednání a hodnoty (např. jak probíhá rozhodování, co obsahují a popisují mravní hodnoty), obsahuje psychologii a sociologii morálky
  • normativní - obsahuje konkrétní normy pro fungování lidských vztahů, které si každý nosí v sobě.
  • individuální – morální otázky jednotlivce
  • sociální – zkoumá morální život různých společenství a spol. činností (rodina, politika, mezinárodní vztahy apod.)
  • teoretická- zkoumání filozofických otázek etiky  (co je dobro, svoboda,...)
  • praktická- zabývá se konkrétní situací, konkrétním mravním jednáním a aplikací mravních norem
  • profesní- zkoumá etické problémy jednotlivých profesí a oborů: např.  lékařství,učitelství (etika kantora)

           

 

ANTICKÁ ETIKA

základním pojmem ant. etiky (kromě dobra a blaženosti) je ctnost (areté)

 "Je to to nejlepší, čeho je člověk schopen." (=řec. Aristos)

v antice bylo k výchově ctnostného člověka zaměřeno celé vzdělání

Ctnost = celkové zaměření člověka k dobru jak v osobním životě, tak i společenském

 V antice rozeznáváme  4 základní ctnosti:

  • rozumnost -            schopnost řídit se rozumem, (nenechat se ovládat vášněmi)

 

  • statečnost -            schopnost žít bez strachu, svobodně se svými názory a přes všechny překážky usilovat o dobro

 

  • zbožnost -   rozhodnutí brát život se vší vážností – zodpovědnost, umírněnost, nebýt  fanatik
  • spravedlnost -   schopnost vytvářet vyvážené vztahy ve společnosti a v lidských vztazích

 

Platón chápe ctnost jako život podle nejvyšší ideje dobra. Vrcholné dílo je Ústava= představa ideální obce. (Absolutní moc má král-filozof, protože ví, co je dobro.) Lidé se rodí nerovní a záleží na jejich schopnosti poznat a konat dobro.

 

Aristoteles-vypracoval pojetí etiky jako samostatné disciplíny. Podstatu ctnosti viděl v rozumném společensky uspořádaném životě, který mu přináší štěstí. Dobro je žít v souladu sám se sebou, přirozenost člověka spočívá v jeho schopnosti myslet.

 

Sokrates-  žít ve společnosti znamená dodržovat její zákony, ujasnění si etických pojmů a poznání sebe sama je cestou k nalezení ctnosti a je předpokladem štěstí.  Hlásá řídit se kritériem správnosti činu, protože co je správné, je i dobré a spravedlivé (neřízení se  vlastními zájmy). Ctnost je pravým poznáním a kdo ji zná, nemůže se chovat jinak.
Sokratovy obecně platné mravní normy :

  • nikoho nepoškodit
  • dodržovat sliby
  • poslouchat rodiče a učitele

 

Demokritos- Vyvozoval mravní ideje z lidské přirozenosti - hodnoty : přátelství, láska, střídmost, moudrost, prospěšnost, rozvaha, uměřenost.

 

STOICKÉ POJETÍ CTNOSTI

Ctnost je život v souladu s přírodou. Je to pro ně jediná pevná a nezcizitelná hodnota, kterou nám nikdo nemůže vzít, jen o ni můžeme vlastní vinou přijít. Snažili se o vypěstování lhostejnosti ke všemu, co přichází zvenku a dosáhnout tam duševního klidu (=ATARAXIA). Pro její dosažení je nutno získat svobodu oproštěnou od vášní (=APATHEIA).

 

Seneca

Marcus Aurelius

Diogenes

 

 

KŘESŤANSKÁ ETIKA

Vychází z židovské etiky a z antické – základním pilířem je desatero přikázání (Dekalog, který vyslechl Mojžíš na hoře Sinaj od svého židovského boha Jahve, dal jej vytesat do kamene, aby si jej mohl každý přečíst)- nejde přímo o zákazy a příkazy - Nezabiješ, nepokradeš,...(oznamovací způsob budoucího času)

 

Křesťanství bývá nazýváno etikou lásky. Tato etika se soustředí kolem otázek rodiny, národa a sociálních problémů.Ježíšova etika je shrnuta v evangeliu, které popisuje jeho  život.

Křesť. odmítá bohatství, které je považováno za zdroj nespravedlnosti ve světě – žádá dobrovolně se zřeknout majetku.

Moc Ježíš chápe jako jako službu ostatním. Prosazuje ideu odpuštění, nenásilí, lásku k nepřátelům, ale i postiženým; dobrovolnou, nezištnou pomoc - špitály, útulky.

 

Křesťanští myslitelé :

Tomáš Akvinský (ovlivněn Aristotelem, k ctnostem antickým přidává i ty křesťanské- láska, víra, pokora a naděje)

 

Aurelius Augustinus- ovlivněn Platónem, prosazoval názor predestinace- božího předurčení 

 

KYNISMUS

Kýnikové byli přesvědčeni o tom, že je správné se osvobodit od veškerého majetku a žít střídmým životem. Charakteristická je i snaha být samostatným, nezávislým.

 

RENESANČNÍ ETIKA

Niccolo Machiavelli – na základě studií odhalil, že základním motivem politického jednání je touha po moci a majetku. Protože moc může získat jen jeden, řídí se politika tzv.  logikou úspěchu-proto politik může použít k dosažení úspěchu jakýkoliv prostředek. Kladl veliký důraz na poznání a svobodu myšlení.

 

TYPY MODERNÍ ETIKY

Utilitarismus (útilitás = užitek, užitečnost)  

Posuzuje mravní hodnotu činu podle míry užitku, který přináší co největšímu počtu lidí. Nelze s tím souhlasit, vždycky je někdo komu daný stav nevyhovuje. (Vše, co slouží mému mravnímu uspokojení, je dobré)

 

 Pragmatismus = "filosofie činu" (pragma = činnost, jednání) -

zdůrazňuje, že o morálnosti rozhodují výsledky jednání - když je výsledek dobrý, je lhostejné, jakými kroky se k němu došlo (klidně i nemorálními)

NICOLO MACHIAVELLI- spis Vladař (rady, jak vládnout)

WILIAM JAMES - "Účel světí prostředky."

taktéž nelze souhlasit, zase pozitivní pouze pro někoho

 

Perfekcionismus

Etický názor, který pokládá za cíl morálky a smysl dějin zdokonalování člověka. Snaha po dokonalosti bývá častou příčinou neurotických potíží. (anorexie).

 

Eudaimonistická etika  (eudaimoniá= štěstí)

Snaha vyhnout se všem negativním pocitům, hlavní prioritou je štěstí

 

Hédonistická etika (hédoné = slast)

Snaha o uspokojení vlastních pocitů

 

etika autonomie - základní morální hodnoty jsou svoboda a svědomí. (autonomie I. Kanta a existencionalismu)

etika autenticity - zdůrazňuje, že jen to je morální, co vychází z upřímného přesvědčení - vše, co  člověk myslí dobře, je etické - není to ale obecně etické

 

etika existencialismu - vše je dovoleno, člověk sám rozhoduje o tom, co je morální, ale člověk je za to také zodpovědný. Existence je podstatou člověka.

Franc. Jean Paul Sartre (20. stol.)

 

etika Kantova - Němec Immanuel Kant. Dobré jednání je to, jehož účelem je dobro samo.  Není-li tomu tak, jde o počínání vypočítavé- kupecké. Když nesmí být motivem našeho jednání odměna či trest, stává se jím příkaz-imperativ (= morální vůle přikazující konat dobro). Podle Kanta je to praktický rozum, který v člověku formuluje mravní zásady - takovým zákonem je  kategorický imperativ.

 

1)   jednej tak, aby člověk ti byl vždy účelem, nikoliv prostředkem jednání

2)   jednej tak, aby se zásady tvého jednání mohly stát principem všeobecného zákonodárství.

 

Hypotetický imperativ  = nemusíš se jím řídit, ale chceš-li, můžeš

 

etika Hobbesova- Angličan Thomas Hobbes - teorii božského původu společnosti nahradil teorií „společenské smlouvy“. Stát je lidským vynálezem. Hobbes tvrdil, že člověk je nucen v zájmu přežití vytvářet stát, aby byl zachován mír ve společnosti. Nepřipouštěl však sociální svobody a demokracii jako takovou, podporoval neomezenou moc a monarchii, v jejímž čele stojí monarcha, jemuž se všichni poddávají.

 

etika Lockova - Angličan John Locke tvrdí, že rozum je původně nepopsaná deska, do které se teprve dodatečně obtiskují zkušenostní dojmy. Cílem lidského jednání má přitom být dosažení obecného blaha prostřednictvím individuálního uspokojení. Dobro je pro něj to, co přináší rozkoš a zlo je to, co přináší bolest.

 

Etika Rousseaua: Francouz Jean-Jacques Rousseau- Podstatou jeho učení bylo, že lidé se rodí dobří a kazí je teprve společnost. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti.

 

etika Nietzscheho- Něměc Fridrich Nietzsche- filozofie voluntaristická (=>základem je vůle). Vůdčím pojmem je „vůle k moci“, rozum je jen služebník vůle. Člověk má žít jen se svou přirozeností. Podrobujeme-li se jiné moci, společenským konvencím a náboženským předsudkům, zrazujeme tento svůj úkol a ztrácíme sama sebe. V křesťanství viděl původ nihilismu (= to, co nic nepřináší). Základem teorie je teorie o nadčlověku- silném a nadaném jedinci, který je pro společnost potřebnější. Stát je podle něj ústav pro slabochy. Jeho teorie byla později zneužita nacisty.

 

Etika J. G. Fichteho - Němec Johann Gottlieb Fichte tvrdil, že člověk má jednat na základě toho,o čem je přesvědčen, že je jeho povinností, svědomí se musí nechat vést pouze vlastním přesvědčením, nikoliv autoritou.

 

Základní etické kategorie :

 

Dobro – souhrnný pojem pro všechno prospěšné a hodnotné, nejvyšší mravní ideál

 

Zlo- existují tři druhy zla:
metafyzické (teorie zla)
mravní (to, které provádíme přestože víme, že se to nemá)
fyzické
(katastrofy, zemětřesení, bolest).

 

Svoboda – je to možnost působit a činit proti cizí moci nebo také prosazovat vlastní vůli. Ve volném smyslu hovoříme o jakési volnosti, samostatnosti, nezávislosti.

  • vnitřní(i vězeň se může cítit nevinný)
  • vnější (může být právně či protiprávně omezena)

    • pozitivní
      (mohu si svobodně vybrat školu, na kterou půjdu studovat)
    • negativní (podmínky mi neumožňují mé rozhodnutí realizovat – rodinné zázemí)

Nesvoboda

 

Svědomí- schopnost člověka posoudit jednání z více úhlů; vnitřní hlas, který nás varuje či upozorňuje na něco, co jsme udělali špatně.

Přátelství a láska- Láska se dělí na tři druhy:

Eros = milenecká láska, sexualita

Filiá = láska přátelská

Agapé = láska nezištná, schopnost obětovat se pro druhé

 

Spravedlnost a rovnost - spravedlnost je pojem zahrnující čestné, morální, nestranné zacházení s každým člověkem, zejména v právu

 

Svoboda vůle- člověk by mohl jednat jinak, kdyby chtěl, má možnost se svobodně rozhodnout

 

Determinismus- teorie lidského předurčení (chováním, jednáním, barvou pleti, postižením…)

 

Lidská důstojnost-Je to nezcizitelná  morální hodnota, kterou každý nosí v sobě. Záleží na každém, zda ji dokáže realizovat. Člověk nesmí realizovat svoji důstojnost na úkor druhého člověka.

 

Etika odpovědnosti  - V každé situaci záleží na nás, co budeme dělat a proto musíme čelit následkům. Reakce na nové situace je řízena rozumem a morálním hodnocením každého jedince.

 

2 extrémní teorie o etice odpovědnosti :

  • jsme zodpovědní úplně za všechno, protože  jsme svědky něčeho evidentně špatného a nic pro to neděláme
  • bagatelizuje zcela zodpovědnost. Člověk svými silami není schopen nic ovlivnit a proto nenese zodpovědnost.

 

Antropologický proud - zabývá se především člověkem, problémy jeho existence, smyslu lidského života  a problémy morálky, je výrazem odporu proti nastupujícímu kultu techniky. Má být nastolena vláda silných.  (Kant, Nietzsche, Fichte)