17. století je období válek (30letá válka) a nejistot.
Vývoj v Evropě byl nerovnoměrný, proto pocity marnosti, pomíjivosti pozemského světa, růst autority katolické církve a absolutistické moci panovníka.
hlavní znaky:
- nedůvěra v rozum, absolutizace víry
- odvrat od přírody, člověk se zavírá do vlastního nitra
- mysticismus, duchovnost (pravda je člověku zjevena)
- pocit bezmocnosti, utrpení, bolesti
- monumentalita – snaha člověka ohromit, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos (přehnaná nadsázka)
- zásada kontrastu → dramatičnost (např. krutý ďábel x milostivý bůh, zlo x dobro, chudoba člověka x nádhera chrámů, hrůzy válek x nadpozemský ráj)
v architektuře:
- kostely, chrámy, měšťanské domy (štíty)
- křivky, vlnění, oblouky, kopule (místo pravoúhlých tvarů)
- mohutnost, velkolepost staveb, vynikající akustika
- vnitřní výzdoba – obrazy v zlacených rámech, mramor, přemíra ozdob, sochy; morové sloupy na náměstí
- Kryštof a Kilián Dienzenhoferové (Loreta, chrám sv. Mikuláše) Jan Santini
v sochařství:
- sochy v dramatickém pohybu, vnitřní napětí, křečovitost, patetická gesta
- Matyáš Braun (sochy neřestí a ctností na Kuksu), Ferdinand Maxmilián Brokoff
v malířství:
- šerosvit (kontrast světla a stínu)
- vlámský malíř Rubens, holandský Rembrant, v Čechách Karel Škréta (portréty), Petr Brandl (oltáře)
v hudbě:
- varhanní hra, fuga, opera
- J. S. Bach, G. F. Händel, J. V. Stamic, J. Mysliveček
v literatuře:
- aktualizace typických středověkých žánrů
- legenda, duchovní píseň, traktát, reflexní lyrika
- využití obrazovosti, alegorie symbolů
Evropské baroko
Itálie
Toquato Tasco (1544 – 1595)
- dvorský básník italských knížat
Osvobozený Jeruzalém – nábožensko – hrdinská epopej, téma křížové výpravy
Anglie
John Milton (1608 – 1674)
- básník
Ztracený ráj – duchovní epos na biblické téma (o Adamovi a Evě, o prvotním hříchu)
Španělsko
Pedro Calderón se la Barca (1600 – 1681)
- dramatik, autor filozofických a symbolických her
- náboženská témata, 1. místo téma cti
Život je sen
Německo
Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (1621 – 1676)
Dobrodružný Simplicius Simplicissimus – obraz hrůz 30leté války z pohledu prosťáčka
- naturalistické líčení války
Andrea Gryphius (1616 – 1664)
- převaha motivů hrůz ze smrti, zániku
Česká pobělohorská literatura
po porážce na Bílé hoře 1620:
- potrestání účastníci odboje, konfiskace majetku, nucený exil
- hospodářský rozvrat → utužení nevolnictví
- rekatolizace, germanizace
Emigrantská literatura (nekatolická inteligence)
Jan Ámos Komenský (1592 – 1670)
- rodiště není jednoznačné, uvádí se Koma, Nivnice, Uherský Brod
- studoval na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici
- studoval i na zahraničních univerzitách (Německo – Heiborn a Heidelberg), po návratu se stal učitelem ve Fulneku, pak v Přerově
- poslední biskup jednoty bratrské
- oženil se až ve 26 letech – nejšťastnější období života
- po Bílé hoře se musel skrývat až do r. 1628, kdy odchází do polského Lešna
- pobyt v Lešně přerušily zahraniční cesty → Anglie (aby založil akademii věd) → Švédska (učebnice pro školy) → Uhry (reforma školství)
- v roce 1654 při požáru přišel o všechen svůj majetek, shořely materiály ke slovníku Poklad jazyka čekého
- 1656 usadil se v Holansku (Amsterodam), kde také zemřel
- pohřben v Naardenu
Díla:
a) filozofická
Labyrint světa a ráj srdce
- satirická alegorie světa (jako města) s postavou poutníka – vzdělanec (= autor)
- přidávají se k němu Vševěd Všudybud (zvědavost) a Mámení (alegorie zvyku přímat názory)
- Mámení mu nasadí na noc brýle (vše má vidět růžově), ten si je však posazuje tak, aby neviděl skrz
- prohlížení všechny stavy a zaměstnání → realistický obraz doby, smýšlení a lidí
- archaismy, germanismy
- používal humanistické periody (sáhodlouhé souvětí …….předvětí…;…závětí…na konci sloveso
- nachází všude jen samou lež, násilí, pokrytectví, lakomství, lidé zaslepeni bohatstvím, nevnímají skutečné hodnoty světa, ovládá je snaha po snadném zisku → ostrá kritika tehdejší společnostivize bloudícího lidstva, snaží se uprchnout
- autor dospěje k závěru, že vše pozemské je marné, z jeho nitra se ozva hlas: „Navrať se odkud si přišel, do domu srdce svého a zavři za sebou dveře.“
- je nutné se vrátit ke Kristu, bohu, stav tichého rozjímání, meditovat
- dílo stojí na pomezí renesance a baroka: renesance – obraz samostatně myslícího člověka, který si nenechá nic nabalamutit; baroko – víra v boha, jediná jistota je bůh
alegorie – využívá přeneseného významu v rámci celého díla; děj má doslovný a zároveň přenesený význam
Kšaft umírající matky jednoty bratrské
- kšaft = závěť
- napsána po uzavření vestfálského míru
- lid musí vyznávat takovou víru jako panovník
- pohřbil zde naděje, že by se někdy mohl vrátit do vlasti
- „Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, …vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!“
Listové do nebe
- forma dopisů, adresované Kristu, kde se zamýšlí nad situací chudých
Truchlivý
- rozmlouvá tady spolu Kristus, truchlivý, Rozum a Víra
- zamýšlí se nad tím, jak spolu souvisí rozum a víra
Hlubina bezpečnosti
- přirovnává svět k točícímu kolu, kt. má svůj střed – Bůh
- čím více se člověk vzdaluje od středu, tím více podléhá neklidu a víření
b) pansofická
= vševěda, měla shrnout veškeré vědění v jednu soustavu
Plán vševědy
- ústřední myšlenkou je zvýšení vzdělanosti mezi lidmi povede k míru
Angelus pacis = Anděl míru
- snahy o vzájemné porozumění, o věčný mír
c) pedagogická
- je nazýván učitelem národů
Didaktika magma (Velká didaktika)
- přeložena do všech jazyků
- škola se má stát dílnou lidskosti
- vzdělání 4 stupně po 6 letech
1. škola mateřská (v rodině, vychová matka, chůva, klade důraz na estetiku)
2. povinná výuka v národním jazyce (škola v každé obci, klade důraz na historii a přírodopis)
3. latinská (např. gymnasium, ve větších městech, vědění vyššího stupně do 18 let)
4. vysoká škola (do 24 let a pak má člověk 2 roky cestovat a poznávat)
- didaktika se zabývá tím, jak správně učit
- zásady:
- učit se mají chudí, bohatí, děvčata i chlapci
- opakování je matka moudrosti
- učit je nutno v mládí
- „starý pes k řetězu nepůjde“
- bez píle je i nadání zbytečné
- netrestat tělesně
- je nutné se učit v mateřštině
- učitel má být vzorem
- důležité je, aby učitel uváděl příklady
- je třeba se ptát – zda se žák naučil, zda to pochopil, zda to umí používat v praxi
- aby každý žák byl současně učitelem
- vzdělání má být zdarma
Didaktika česká
- zkrácená forma Didaktiky Magmy
Informatorium školy mateřské
- zabývá se výchovou dětí do 6 let
Brána jazyků otevřená
- malá encyklopedie, ilustrovaná
- abecedně seřazení pojmů a vysvětlení
Schola ludus
- Škola hrou – latinské školské hry pro žáky, ilustrované
Orbis pictus
- Svět v obrazech
- 4-jazyčný slovník(německo, latinsko, česko, maďarský) + ilustrace
Domácí literatura
Oficiální (katolický) proud
Svatováclavská bible
- náhražka původní Bible Kralické (protestantská)
Bohuslav Balbín (1621 – 1688)
- jezuita, ovšem kritizoval pokatoličťování
- s poměry v zemi nespokojen, kritizoval
- stal se součástí proti Habsburské opozice, svými představenými pronásledován i vězněn (domácí vězení)
- Bohemia docta = učené Čechy- psáno latinsky, odborná práce o českých kulturních dějinách
- Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého (Balbínova obrana)-zdůrazňuje právo národa na vlastní jazyk, vychází až po 100 letech na počátku národního obrození měla velký význam
- psal životopisy slavných, o poutních místech, spis o zvelebení řečnictví → dával rady, jak véstpůsobivě řeč
Tomáš Pešína z Čechorodu
- Moravopis – zabýval se dějinami Moravy
Václav Jan Rosa
- Čechořečnost – mluvnice, pád – místo casus, vymyslel slovo příslovce (místo adverbia)
- Discursus Lypirona – milostná poezie, „alamodová poezie“ – barokní podoba mil. poezie, podle franc. Ala mode – vyšší vrstvy napodobovali během 30leté války účesy, chování, konverzaci podle vyšší francouzské společnosti- nepřirozené vyjadřování, nadměrmé užívání románských slov, láska chápana jako nemoc, utrpení
Bedřich Briedel (1619 – 1680)
- poema Co Bůh? Člověk?- projevuje se nadřazenost boha, patetická úvaha o nicotnosti člověka a velikosti boha; kontrasty, přirovnání, metafory, hyperbola (nadsázka), řečnické otázky
Adam Michna z Otradovic (1600 – 1676)
- koledy (Chtíc, aby spal), ukolébavky (Hajej, můj andílku), milostné písně
- Loutna Česká
- Česká mariánská muzika
- Česká svatonoční muzika
Cenzura nekatolických knih je spojena s jezuitou Antonínem Koniášem, autorem soupisu zakázaných knih.
Lidová a pololidová slovesnost
lidová – na vesnici, vesnické prostředí, obraz životních zkušeností lidu, pověsti, pohádky, písně balady, hry se zpěvy
pololidová – byla literatura měšťanů
Politická situace v zemi:
- po skončení 30leté války z původního obyvatelstva zbyla pouze ¼
- mnohá panství zůstala opuštěná a prázdná, byla později obsazena přistěhovalci – věrnými katolíky
- noví majitelé se chovali k poddaným velice krutě – sloužit, trestali těleně, platit za povolení k sňatku, nakupovat drahé panské výrobky, děti museli dávat na zámek
→ Velké selské povstání v r. 1680
Václav František Kocmánek
- Lamentario rusticana = Selská lamentace- líčí různé mučení od pánů nebo vojáků, nemoci, bída, hlad; jednotlivé sloky končí částmi motliteb (otče náš, Zdráva, Věřím, Desatero) → vznikly selské otčenáše
- 7 Interludií – interludium = fraška z lidového života, života pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi, nevybíravá kritika s vulgarismy
Kramářská píseň
- témata- nevěra, milostné skandály, vraždy, povodně, požáry
- na jarmarcích zpívali potulní kramáři za doprovodu flašinetu a k tomu ukazovali ještě obrázky
Písmařské paměti
- kroniky
- František Jan Vavák – zaznamenávaly ohlasy dobových událostí
Pověsti
- polovina vymyšlena, jádro pravdivé
národní např Praotec Čech, hrdinské O Žižkovi, rodové Bílá Paní, místní O páva
Pohádky- touha po spravedlnosti
Lidová píseň
- o životě lidu, tradicích, sociální útlak
- Osiřelo dítě; Stojí hruška v širém poli