Potřebujete poradit?

Petra Vitinová

Po - Pá:
9:00 - 17:30

Tel: 777 779 226

E-mail: info@euagency.cz

Antická literatura

Je označována literatura Starého Řecka a Říma, která položila základ evropské vzdělanosti.

 

Řecká literatura

8. – 8. stol.př.n.l.

Období archaické

Epika:

Homér

 – slepý básník, napsal dva velké eposy Ílias a Odyssea

Ílias – Paris( trója) měl rozsoudit 3 bohyně, která je nejkrásnější, vybral Afrodité a ta mu za odměnu dala ženu spartského krále Helenu.

A Menelámos se chce mstít, začíná válka mezi Trojou a Spartou. Mezitím se rozpoutá i spor mezi nezranitelným Achillem a Agamemnónem. Achilles se odmítá zúčastnit boje, když však padne jeho kamarád, rozhodne se pomstít. Je zasažen šípem do svého jediného zranitelného místa, do paty. Sparta nakonec dobije Troju mstí. Trojským koněm, kterého Trojani vtáhnou, přesvědčeni, že je bude chránit nadpř. schopnostmi. V noci sparťané Troju dobijí.

 

Odyssea – nepojednává už o válce, ale do centra se dostává dobrodružství a pohádky. Odehrává se 10 let po skončení války, kdy bloudí Odysseus po moři a prožívá řadu dobrodružství.

Nakonec se dostane do rodného domu, v němž už ale nápadníci usilují o přízeň jeho ženy Penelopy. Za pomoci syna se mu podaří nápadníky pobít a nakonec se šťastně setká se svou ženou.

znaky eposu:

-          rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech

-          bohatá dějovost ; příběhy, mnoho postav, určité místa, více dějových linií

-          popisné pasáže i lyrické vložky

-          členěn do zpěvů, kapitol

-          obsahuje tzv. prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy) – zpomalují děj

-          hlavní postavy – vyjímeční hrdinové, nositelé příběhů

-          zdroj – ústní lidová slovesnost, mýty

-          forma: veršovaná skladba – časoměrný hexametr(překlad do češtiny jako 6stopý daktyl, daktylotrochej)

 

lyrika:

elegie (píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba, nejen žalozpěvy) Arichilochos

monodická lyrika (pro sólový zpěv, doprovod lyry) Sapfó

milostná píseň

pijácká (k pobavení) – Anakreón, anakreontská lyrika (anakreontika) – hl. téma víno, ženy a zpěv

sborová lyrika (ódy, oslava osob) – Pinandros

epigram – (původně oslavny verš, nápis na hrobě, pomníku, pak satiricky útočná báseň) Simónidés, Íon

bajka – vyjadřuje lidovou moudrost – Aisópos (Ezop)

 

Období attické

5. – 4. stol. př.n.l.

vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět Athén

 

Drama:

Divadlo mělo v Řecku velkou tradici.

Největší divadlo bylo Eidamské, chodili zde i chudí lidé i otroci, z počátku jen jeden herec a chór, později 2-3 herci, vždy jen muži

Bylo to na počest boha Dionýsa (veselí, vína...) Konaly se jarní slavnosti – tragédie (herci oblečeni v kozlích kůžích, přednášeli písně doprovázené tancem; na sobě měli kozí kůže (tragéd = kozel, tragédie = píseň kozlů)

 

  • Aischylos

témata morálky, cti, konflikt člověka a bohů, proti osudu je člověk takřka bezmocný, vychází z legend a mýtů

Oresteia – Agamemnom se vrací z Trojské války, doma ho čeká nevěrná manželka Klytaimestra se svým milencem, chystají se ho zavraždit. poté se ujmou vlády. Orestes (syn) zavraždí svou matku a nepravého otce a hnán výčitkami svědomí odchází do Dobrovolného vyhnanství.

 

  • Sofoklés

- své náměty bral z Trojských bájí o královském rodu v Thébách

Král Oidipus – král z Théb; Théby zachvátil mor, trest bohů za to, že nebyl potrestán vrah krále Laia.

 Oidipus začne pátrat po své minulosti ale jeho manželka Iokasta ho matně varuje.

 Dozvídá se, že vrahem krále je on sám – kdesi v horách se setkal s neznámým cizincem a v hádce ho zabil. Zjišťuje, že muž, kterého pokládal za svého otce, jeho otcem není, protože jeho matka je Iokasta.

 Aby zmařila krutou předpověd bohů, že Laios zemře rukou vlastního syna, nechá ho vychovat opatrovníkem. Oidipus teda zavraždil vlastního otce a navíc se stal manželem vlastní matky.

Iokasta spáchá sebevraždu, Oidipus si vypíchne oči, aby se potrestala odchází do vyhnanství.

 

Antigona – hl.tématem je bratrovražda, v boji o trůn se zabijí bratři Eteoklés (zachránce Théb) a Polyneiklés (proti Thébám)

Jejich strýc dá pohřbít Eteokla se vší slávoujako ochránce města, zakáže však pohřbít Polyneikla.

To se dozvídá Antigona, kt. přemlouvá svou sestru Osmému, aby ho pohřbily. Isména však odmítá, Antigona ho pohřbí sama, za to je krutě potrestána, zazděna za živa.

 Kreónův syn přemlouvá otce, aby trest zrušil. Chtěli otevřít hrobku, ale Antigona je už mrtvá. Kreonův syn spáchá sebevraždu, pak jeho matka a Kreon zůstává sám. To jo trest bohů.

 

  • Euripides

 

- psychologické prokreslení postav, zavádí na scénu „deus ex machina“ – nadpřirozený zásah božstva, náhlé nemotivované řešení

Médea – Jáson v čele Argonautů (mytologičtí mořeplavci) pluje pro zlaté rouno.

To získá pomocí královské dcery Médei, kt. se do něj zamiluje. Mají spolu 2 děti, odplouvají do Řecka.

Tam se však Jáson zamiluje do Vlajky a chce se s ní oženit. Médea jí pošle svatební roucho a čelenku, která se na ni vznítí. S ní uhoří i její otec.

Jáson se však k Médee nevrátí a ona mu pošle mrtvá těla dvou synů.

 

- v Athénách, kde měla žena podřadné postavení, bylo takovéto zpravování divadelní hry odvážným činem, je to boj za zrovnoprávnění ženy ve společnosti

 

znaky antické tragédie:

-          čerpá z mytologie (téma)

-          hrdinové jsou odvážní a stateční nebo krutí a samolibí

-          konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské zákony) končící tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí)

-          forma verš

-          existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)

-          jednota času, děje a místa

-          děj se nečlení na dějství

-          spojení mluveného slova, zpěvu, tance

 

Komedie:

 

  • Aristofanés

- řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti

Mír

Lysistráta

Žáby

 

znaky komedie:

-          veselohra, komický účinek

-          zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec

-          útok na politické poměry, soudobou morálku

-          nevázaný žert

-          dialog

 

historická próza:

 

  • Hérodotos – otec historie (řecko-perské války)
  • Thukydides – kritika pramenů, věrohodnost (peloponéské války)

 

řečnictví:

  • Démosthenes – vedl proti Filipu Makedonskému plamenné řeči tzv. filipiky

 

filozofická próza:

  • Platón, např. Ústava
  • Aristoteles, Poetika, Rétorika; encyklopedické dílo (shrnutí poznatků) a rozdělení vědních oborů

 

Období helénistické

4. – 1. stol.př.n.l. – po dobytí Řecka Alexandrem Makedonským

 

vědecké dílo:

  • Eukleidés, Archimédes

tzv. „nová komedie“ Menandros

 

 

 

 

Římská literatura

od 3 st.př.n.l. – 5. st.n.l.

latinská, nepůvodní, vliv Řecké literatury

 

Období archaické

3 st. př.n.l.

 

komedie:

  • Titus Maccicius Plautus

Vliv Menandra; čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci)

Komedie o hrnci – o lakomci, vliv na voliéra

Pseudolus – o prolhaném otroku

 

Vrcholné období – zlatý věk

1. st. př.n.l. – poč.n.l.

 

Řečnictví:

  • Marcus Tullius Cicero

v období občanských válek vedl politické řeči, dopisy

vzor klasické latiny

 

Paměti:

  • Gaius Julius Caesar

Zápisky o válce galské

 

Lyrika:

  • Gaius Valerius Catullus

milostná poezie, básník vnitřních rozpolů

Odi et amo – Nenávidím a miluji

 

  • Publius Vergilius Maro

- idilická poezie- Zpěvy pastýřské a Zpěvy rolnické

z vesnického prostředí, obdiv a láska k venkovu, rodné zemi, oslavuje prostý život

epos Aeneis – na oslavu Augustova rodu

trojský hrdina Aeneus po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii = praotec Augustova rodu

hrdinové se podřizují osudu, plní povinnosti k bohům, vlasti a rodině

 

  • Quintus Horatius Flaccus

- mravní a filozofické otázky, lyrika, satira, písně

 

  • Publius Ovidius Naso

část svého života strávil na břehu Černého moře v Konstanci ve vyhnanství, kam jej vypověděl císař Augustu, do Říma už se nikdy nesměl vrátit

Žalozpěvy = Tristia – touha po návratu do Říma

milostná poezie- Umění milovat- rady mladým mužům a dívkám, jak si získat partnera a jak si je trvale udržet

muž- být čistý, opálený, nechat se stříhat od odborníka, šat má padnout, zuby bez kazů

ženy- směj se jen když máš pěkné zuby, otvírej mírně ústa a na obou tvářích měj důlky

Proměny – Metamorfózy – 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny např nymfa Niobé se změní v plačící kámen

 

Stříbrný věk

literatura doby císařské – 1. st.n.l.

 

satira Maritialis (epigramy); Iuvenalis

filozofie- Seneca- O duševním klidu

historie – Tacitus, Letopisy Historie

 

 

 

 

Základní pojmy antické literatury:

 

EPIKA – základní literární žánr, převažuje děj

LYRIKA – základní literární žánr, popis vnitřních pocitů, myšlenek

DRAMA – základní literární žánr, dělí se na tragédie a komedie

EPOS – rozsáhlá epická báseň o hrdinských činech

ELEGIE – lyrický útvar, žalozpěv

ALAKREONTIKA – lyrická báseň oslavující příjemné věci – téma: víno, ženy

CICERONSKÁ PERIODA – dlouhé souvětí, dělí se na předvětí a závětí

SATIRA – není žánr, jen způsob, jak autor přistoupí k realitě, kritika

EPIGRAM – lyrický žánr krátký, veršovaný, satirický

PASTÝŘSKÁ IDYLA – lyrickoepická báseň nebo próza, venkov